Tomik - osobní stránka Tomáše Řeháka

Zahraniční mise - MOSTY

 

          Zahraniční mise - MOSTY
Zahraniční mise rok 1998                     Zahraniční mise rok 2004                              
 
                                 Zahraniční mise rok 2010
                                 Zahraniční mise rok 2011
                               

1998

V březnu jsem měl první semináře a přednášky o HIV/AIDS na Ukrajině ve městě Lvov a Vinice. Byla to má první návštěva na Ukrajině. Prožil jsem kulturní šok. Setkal jsem se s velikou chudobou. Okamžitě jsem si zamiloval tyto lidi, kteří žijí ve veliké chudobě ale jsou velmi pohostinní a dají poslední co mají.
 
 2000
Na jaře jsem obdržel zaslíbení a proroctví o tom, že budu často sloužit mimo ČR a práce se rozšíří směrem na východ. Byl jsem tím příslíbem velmi překvapen. Nikoho jsem tam neznal. Netušil jsem, že se toto prorocké zaslíbení během krátké doby začne naplňovat.
Bůh má smysl pro humor. Vždy jsem měl velikou averzi k těm, kteří nás přijeli v roce 1968 s tanky osvobodit.
V srpnu roku 2000 jsem byl poprvé v Rusku na Sibiři. Byl jsem přizván, abych společně se zahraničím týmem misionáře Johna mec Farlana ve městech Krasnojarsk a Irkutsk měl semináře o nemoci AIDS, péče o nemocné AIDS a prevenci na školách. Seminář organizoval Marek Slánský z ČR, který po ukončení VŠ prožil povolání sloužit a pomáhat církvi v Rusku.
V Irkutsku vypukla epidemie Aids. Lékaři si s tím nevědí rady.
 
V roce 1991 byl zde evidován 1 člověk HIV pozitivní
V roce 1992 byl zde evidován 1 člověk HIV pozitivní
V roce 1993 byl zde evidován 1 člověk HIV pozitivní
V roce 1994 byl zde evidován 6 lidí HIV pozitivní
V roce  1996 bylo zde evidováno 12 lidí HIV pozitivních

Za 10 let testování bylo evidováno pouze 36 lidí HIV pozitivních.

Od roku 1999 došlo k explozi evidovaných lidí s HIV.
k 8.8.2000 evidováno 6 219 lidí HIV poz.
Od 1.- 8.srpna 2000  (tj. za 8 dnů !!! ) bylo evidováno 900 !!! nových případů HIV. Do konce roku to bylo 12000 lidí infikováno virem HIV. V nemocnicích nemají léky. Narkomani  si platí všechna vyšetření i lůžka sami. Lidé nemají peníze.
Seminářů se účastnili učitelé, ředitelé škol, pracovníci s mládeží, lékaři a sociální pracovníci.
Také jsem přednášel na křesťanské konferenci. Tyto přednášky byly konány  ve spolupráci a pod záštitou AIDS centra v Irkutsku. Seminář byl velmi dobře přijat. Učitelé si velmi přáli, aby tento projekt mohl být v jejich školách.
Mohl jsem vyškolit několik učitelů a lékařů, kteří začali přednášet na školách. Tento projekt se setkal s velikých ohlasem a velmi rychle se začal rozrůstat počet lektorů. 
 
V roce 2001 jsem byl pozván, aby se podobné semináře uskutečnily i v jiných městech Ruska.
Take jsem společně s Markem Slánským a Štěpánem Hlavsou přednášel v Rusku ve městech Toljatti, Uljanovsk, Ivanovo, Ekaterinburk, Perm aj. V těchto městech jsme měli semináře o nemoci AIDS, péče o nemocné AIDS a o prevenci na školách.
 
 Cílem a motivem bylo vyučit lektory z řad křesťanů, kteří by měli na školách preventivní přednášky o nemoci AIDS.
 
K 1.10.2001 bylo v Rusku zaregistrováno přes 150 tisíc HIV pozitivních lidi.
K 30.9.2001 bylo v  oblasti kolem Ekaterinburgu zaregistrovano 11660 HIV pozitivnich většina z nich během roku 2001. (84,0 % ve věku 18-29 let ). Město Toljatta má 700 tisíc obyvatel.  
 
Uljanovsko má 600 tis. obyvatel
1.4. 2000 zde bylo  254 HIV poz. lidí.
1.6.2001 zde bylo 5100 HIV poz. lidí.
V Uljanovsku přibylo v roce 2001… nových 4 000 HIV poz. lidí.  
 
Ivanovo má asi 500 tis.obyvatel.
Ve městě je 1 000 lidí HIV poz.
Vyučování probíhalo v křesťanských sborech. V těchto sborech hodně slouží narkomanům. Velmi jsem byl povzbuzen jejich vírou a osobním vřelým vztahem k Bohu. Mají překrásné moderní chvály a uctívaní.
 
V Rusku již vypukla epidemie Aids. Lékaři si s tím nevědí rady. Lidé na to nejsou vůbec připraveni. Znalosti lidí o HIV/ AIDS jsou malé. Lékařská péče je minimální. Lidé jsou zde velmi chudí, nemohou si dovolit koupit léky a zaplatit lékaře.
Našich seminářů se také zúčastnili lékaři z AIDS centra. V Permu byla celé tři dny na seminářích lékařka z AIDS centra. Velmi se ji náš seminář líbil. Nově vyškoleným lektorům nabídla svoji odbornou pomoc. Tato paní doktorka chodí do škol a velmi ji leží na srdci, aby se co nejvíce mladých lidí dozvědělo o nebezpečí HIV/AIDS.
 
V Ekatěrinburgu se semináře zúčastnily dvě lékařky z AIDS centra. Velmi se jim líbil náš seminář. Požádaly nás, abychom s nimi šli do škol. I když se jednalo o nevěřící lékaře, nalezli jsme u nich velikou přízeň a podporu. Velmi uvítaly naše přednášky a jsou ochotny nově vyškoleným lidem z řad křesťanů pomáhat svoji radou a zkušeností. Na semináři nás seznámily se situací v této oblasti. Všeobecně se mezi lékaři očekává, že se jedná o začátek nárůstu HIV poz. mladých lidí. Největší růst byl zaznamenán v tomto roce.  95% nově nakažených HIV je z řad narkomanů. Tento růst bude ještě podle odhadů pokračovat dva až čtyři roky a potom přijde druhá vlna, kdy se budou objevovat případy mladých lidí nakažených skrze pohlavní styk. 
Našich  seminářů se zúčastnili křesťanští učitelé, lékaři, zdravotní sestry, pracovníci s mládeží, pastoři. V Ivanovu je také biblická škola. Semináře se zúčastnili křesťané z různých sborů a denominací. Někteří přijeli ze vzdálenosti 600km. Přítomni byli také křesťané z Ukrajiny.
 
Setkal jsem se také s několika vedoucími denominací v Rusku. Měl jsem rozhovory a modlil se za mladé lidi HIV poz., a také za  nešťastné rodiče, kteří mají děti HIV poz. Setkal jsem se také s několika bývalými narkomany, kteří byli HIV poz., potom vydali svůj život Ježíši, prožili osvobození z drogové závislosti  a Bůh je uzdravil. Nyní již nejsou HIV poz. a pracují v křesťanských centrech pro narkomany. Svědčili o tom, že jejich osvobození z drogové závislosti a také uzdravení vždy předcházely  modlitební zápasy a dlouhodobé posty lidí ze sboru, kteří se za ně modlili. 
Měli jsme také setkání s  lékařkou z Aids centra.
Při těchto cestách do Ruska se Bůh velmi dotýkal mého srdce. Vidím jak velmi potřebují křesťané v Rusku pomoci. Do Moskvy přijíždí mnoho různých kazatelů a misionářů z různých zemí světa. Hlásají často vyučování o prosperitě, o duchovních věcech. Ale jen málo je těch, kteří by přijeli jako služebníci. Kteří by byli ochotni zde žít, sloužit a pomáhat v jiných městech než v Moskvě. V Rusku je znát, že lidé prožívají mnohé utrpení. Nevěřící mají velmi tvrdé a otupělé srdce. Stále více si uvědomuji jak jsme odpovědni pomáhat těm, kteří jsou na tom mnohem hůře než my.
Většina nevěřících mužů v Rusku se doma i na ulici hrozným způsobem opijí a pak mlátí své manželky, nebo je terorizuje.
Velmi si vážím Marka Slánského z Čech, který zde působí už několik let. Marek je pro mne velikou pomocí. Seznámil mne s místními poměry. Pro mnoho lidí z církve vyučování o sexu a AIDS je šokujícím tématem. Sex je naprosté tabu o kterém se veřejně vůbec nemluví. I když v televizi je to s pornografií mnohem horší než u nás. Při přednáškách je třeba mít velikou moudrost a citlivost na místní ustanovení a zvyklosti v jednolivých církvích. Překvapilo mne, když jsem zjistil, že mladí lidé, kteří začínají známost spolu chodí jen několik týdnů a pak vstupují do manželství. Mají zde v církvích pro snoubence mnohem přísnější pravidla, než je tomu u nás.
Markovi moc leží na srdci práce s mladými lidmi a problematika HIV/AIDS. Marek má velmi citlivé srdce služebníka. Je zde velmi těžká práce, v nepěkných podmínkách, ale v blízkosti Božího působení. V současné době Marek pomáhá v domě modlitby. Pomáhá také s vydáváním mezidenominačního modlitebního časopisu. Marek bude s lidmi, které jsme vyškolili dále v kontaktu, bude jim pomáhat a dále jim bude zasílat materiály. Jako cizinec má velmi ztíženou pozici.
V každém městě jsme společně s Markem měli také večerní shromáždění pro věřící i nevěřící mládež, kde jsme mluvili o HIV/AIDS. Tyto večery byly moc pěkné. Mohli jsme jim na konci odpovídat na jejich otázky, zvěstovat nevěřícím evangelium a také jsme s nimi mohli mít soukromé rozhovory a modlitby.
Semináře byly místními křesťany dobře přijaty. Mnozí zase byli velmi překvapeni a zděšeni jakou rychlostí se šíří tato nemoc v Rusku a jak málo o této problematice vědí.
 
Měl jsem rozhovory a modlil se s několika mladými křesťany, kteří jsou HIV poz. Skoro všichni měli hepatitidu B a C. Zázračným způsobem byli osvobozeni z drogové závislosti a nyní se modlí za své uzdravení tělesné. 
Bůh se velmi dotýkal mého srdce. Prožívám, že právě nyní je nejnutnější čas, kdy potřebují křesťané v Rusku velmi pomoci, aby byli vyškoleni a mohli jít a sloužit ve školách, mít tam preventivní přednášky a varovat před nemocí AIDS. Zároveň velmi potřebují vyškolit jak mohou prakticky sloužit nemocným lidem.
 
Statistika infikovaných lidí HIV / AIDS v Rusku k 27.8. 2001
 
 
1987
 1993
 1996.
 1997
1998
1999
2000
1.10.2001
HIV v Rusku
24
718
2614
6826
10631
27585
80 000
 150 110

Děkuji Bohu, že jsem se mohl zúčastnit těchto výjezdu do Ruska.
Velmi si vážím Marka a jeho služby. Marek během 11 dnů strávil 124 hodin ve vlaku.
Marek má velmi citlivé srdce služebníka. S lidmi, které jsme vyškolili je Marek dále v kontaktu, pomáhá jim a poskytuje servisní služby a různé materiály.
2002
V roce 2002 jsem se spolu s Markem Slánským zúčastnil první celosvětové křesťanské konference o problematice HIV/AIDS. Tato konference se konala ve Waschingtonu v USA. Byly zde zástupci z 87 zemí.
Střípky z konference:
60% dětí do 15 let je v Botswaně HIV pozit.
Ze 100 lidí v Africe umírá 80 na AIDS.
V Burundě umírá 900 lidí denně. Keňa 700 lidí.
Předpokládá se, že do roku 2010 bude v subtrop. Africe 40 mil. sirotků.
V Indii se předpokládá, že je 20 mil. HIV. poz.
V Africe je 16 zemí, kde v současné době je víc než 10% lidí HIV poz.
V Keni je 29% děvčat ve věku 17 let HIV poz.
V Thajsku je 1 mil. HIV poz. ze 60 mil. obyvatel. V Nigérii je 4 mil. HIV poz.  V JAR je to 5 mil.
Bylo konstatováno, že největší politický problém v Africe je problém AIDS.
Děti v Africe budou bez rodičů, učitelů, vedoucích, lékařů.
 
 
V Africe je 30% HIV poz. pastorů. !!!
 
Léky jsou pro 95% lidí nedostupné.      
V Nairobi v Keni je každý rok 300 tisíc nových sirotků.
 
Největší úspěchy v boji proti AIDS v současné době mají v Ugandě. Presidentem zde je znovuzrozený křesťan. Celá společnost, vláda, lékaři, učitelé, křesťané, média se pustili do prevence na základě biblických principů. "Věrností proti AIDS",  "Jeden partner a věrnost",  "Sex až v manželství"  apod.
V roce 95 bylo v Ugandě 18,5% HIV poz. obyvatel. V roce 99 bylo v Ugandě  8,3% HIV poz.  Ve všech ostatních zemích v Africe počet HIV poz. roste.
 
V Americe nedávno zemřelo 6 lidí na Antrax. 6 miliard USD se okamžitě vydalo na výzkum a vakcínu. 20let milióny lidí umírá na AIDS a mnozí to vůbec nevidí.
V Africe, v Indii a Číně je mýtus, že HIV poz. muž bude uzdraven, když bude mít pohlavní styk s pannou. Dochází ke znásilňování 10 měsíčních děvčátek. Pro mnoho mužů je bezpečný sex s pannou. Protože mají jistotu, že se nenakazí.
 
Na konferenci vystoupil kazatel Franklin Graham a Ravi Zacharias, senátor Bill Frits, manželka presidenta Ugandy - Janet Museveni. Na konferenci dva semináře vedli vedoucí ACETu v Thajsku a v Ugandě.
 
Navázal jsem zde několik kontaktů s lidmi z Evropy, USA, Afriky. Setkal jsem se tam také s ředitelkou  křesťanského rozhlasového vysílání  do Čech. Také jsem se tam setkal s jednou ženou z Ukrajiny, která byla vyškolena lektorem, kterého jsem vyškolil. Nyní pracuje v jedné křesťanské organizaci, která se zabývá prevenci na školách a také pečuje o sirotky, o děti ulice a pečuje o nemocné AIDS. Ta žena používá materiály, které jsem předával na semináři, když jsem byl na Ukrajině.    
xxxxxxxxx
Během roku jsem vedl s Markem Slánským semináře na Ukrajině v Kyjevě, Novovolynsku, Žitomiru. V těchto  městech jsme měli semináře o nemoci AIDS, péče o nemocné AIDS a prevenci na školách. V Žitomiru jsem se setkal s Viktorii. Seminář probíhal v církvi, kde je 2 tisíce členů. Od místního pastora jsem se dozvěděl, že před osmi lety začínala malá skupinka osmi lidí. Místní pastor má veliké pochopení pro tuto službu. Ve sboru jsou velmi schopní vedoucí. Chtěli by tuto práci rozšířit po celé zemi. Projevili zájem o založení stejné organizace na Ukrajině.
 
Semináře se zúčastnilo 200 lidí, byli přítomni učitelé, ředitelé škol, pracovníci s mládeží, lékaři a sociální pracovníci. Našich seminářů se také zúčastnili lékaři z AIDS centra a hlavní epidemiolog z Kyjeva. Velmi se jim náš seminář líbil. 
Na Ukrajině je 110 000 HIV poz. Odhady udávají až 500 000. I oficiální statistika je ale velmi nepřesná.
 
 
V květnu a v prosinci jsem společně s Jirkem Preisem, Honzou Plškem a Františkem Krampotou přednášeli v Chorvatsku na poloostrově Istrii. Přednášek se zůčastnil také Tomislav Vurovič ze Zagrebu. Tomislav Vurovič je vedoucím jediné Chorvatské organizace HUHIV, která se stará o lidi s HIV/AIDS. Je také členem národní komise HIV/AIDS. Přednášky se uskutečnily ve městech Rovinj, Poreč, Pula. V prosinci jsme přednášeli v týdnu boje proti AIDS na školách . Překládal nás zde Jirka Pitzmos. Byli bychom rádi, kdyby zde vznikla křesťanská organizace a věnovala se této službě. Jirka má obdarování pro mládež. Naše přednášky byly na školách dobře přijaty. 
 
2003
V tomto roce byl zaregistrován ACET v Rusku. S Markem Slánským jsme společně v Rusku navštívili jednu církev v Krasnojarsku, která je tvořena z 95 procent z bývalých narkomanů. Byl jsem překvapen, kolik bývalých narkomanů si našlo po rehabilitaci kvalifikovanou práci. Někteří začali studovat na vysoké škole, jiní založili svůj byznys. Mluvil jsem s několika jejich vedoucími. Kdybych nevěděl, že to jsou bývalí narkomani, tak bych to do nich vůbec neřekl. V Krasnojarsku mají křesťanská rehabilitační centra  podporu od místních úřadů. Lékaři z nemocnic jim sami posílají narkomany… V jejich střediscích je kolem 40 procent HIV pozitivních narkomanů, chybí jim ale informace o nemoci AIDS. Navštívili jsme ještě jednu církev, která má pouze v Krasnojarském kraji 14 rehabilitačních středisek pro narkomany. Pozvali jsme jejich zástupce na náš seminář do Moskvy.
 
Po příletu do Ekatěrinburgu jsme navštívili místní rehabilitační střediska pro narkomany a mluvili o problému HIV s jejich vedoucími.  Také jsme navštívili ještě autobusem středisko v Tjumeni (400 km od Ekatěrinburgu). Ve všech střediscích je téměř stejná situace: 30-50 procent narkomanů je HIV+, mnozí se žení a berou si zdravá děvčata. Problém HIV se ignoruje, nikdo nepřemýšlí o možném nakažení jejich žen a dětí a o tom, co bude, až rodiče zemřou a zanechají po sobě sirotky. (!!!) V církvích chybí konzultační služba na tato témata, pastoři sami nevědí téměř nic a nebo tento problém HIV/AIDS z nedostatku informací ignorují. (!!!) Ve středisku v Samaře jsme se setkali dokonce s jednou lékařkou, která je vedoucí střediska, která nám s hrdostí sdělila, že virus HIV neexistuje, protože o tom psaly nedávno noviny.
 
Jedna křesťanská nadace Tear Fund nás poprosila o zorganizování semináře o HIV/AIDS v Moskvě. Tento seminář se uskutečnil v červenci a hlavním řečníkem zde byl vedoucí a zakladatel ACET z Anglie - lékař a pastor Patrick Dixon. Situace je hrozivá, nyní je v Rusku oficiálně více než 250 tisíc lidí HIV poz. Předpokládá se, že ve skutečnosti to může být mnohem více (až 1,5-2 milióny) HIV pozitivních lidí.
Na semináři bylo kromě představitelů jiných organizací a projektů také několik našich lektorů z Ruska. Mnozí se seznámili s lektory z jiných měst a domluvili se na spolupráci. Nyní máme lektory také v Kirově, Ekatěrinburku, Permu, Toljatti, Syzraňi, Balakovu, Novokujbyševu, Ivanovu, Uljanovsku, Njagani, Irkutsku, Bratsku, Ust-Kutě, Ulan-Ude, Iževsku, Kazani, Brjansku, v Samaře a ještě v dalších městech.
 
V Moskvě měl náš seminář veliký úspěch. Cílem tohoto pobytu v Moskvě bylo setkat se také s klíčovými lidmi církví a organizací, které se angažují v problematice HIV/ AIDS v Rusku.
 
Společně s Markem Slánským jsme přednášeli a měli semináře o problematice HIV/AIDS také ve městech Moskva, Samara, Kazaň, Orenburg, Miassia, Ufa.
V Orenburku,  je zaregistrováno v oblasti 10 500 HIV poz.
V Čeljabinské oblasti ve městě Miassia- je zaregistrováno 12 000 HIV poz.
V hlavním městě baškirské oblasti v Ufě - zaregistr. 3 550 HIV poz.
 
Na naše semináře přijeli lidé z velikých vzdáleností a oblastí rozlohou jako je ČR. Semináře se setkaly s velikým ohlasem. Velmi pozitivní bylo, že ve všech městech hlavním organizátorem seminářů byli episkopové a vedoucí biskupové zdejších církví. Místní křesťané měli k nám velikou důvěru a byli velmi otevření a mnoho přijímali.
 
Velmi mne zasáhlo, když jsem hovořil s vedoucím biskupem z hlavního města baškirské oblasti v Ufě . Vyprávěl o tom, že v roce 1989 bylo  v Ufě 1,5 miliónu obyvatel. Během ekologické havárie - otrávení vody tam zemřelo během krátké doby tisíce obyvatel. Tato informace se dlouho tajila. Nikdo si nedokáže představit co tito lidé prožili. Bylo pro mne velikou ctí setkat se s takovými lidmi jako byl tento biskup církve. Pan biskup také hovořil o tom, že navštěvuje sbory ve své oblasti. V neděli navštíví tři města, kde slouží v místní církvi a během neděle najede autem celkem 750 km. Tato naše setkání a osobní rozhovory mne velmi obohatily.
V listopadu jsme mohli také přednášet pro studenty na církevním institutu v Moskvě. Bylo pro mne a Marka velikou ctí, přednášet na této škole zvláště, když jsme viděli rozpis všech přednášejících před námi. Byli to věhlasní kazatelé, doktoři teologie z celého světa. Studenti se s námi během semináře sdíleli a děkovali za to že to bylo velmi praktické a poučné a že získané znalosti mohou využívat.
 
V Moskvě jsme se také setkali s Viktorem Grammem. Je to vedoucí největší křesťanské misijní organizace v Rusku, která spolupracuje s 3 000 sbory různých denominací po celém Rusku. Pan Gramm byl našim setkáním velmi potěšen a rozhodl se, že jejich organizace uspořádá velkou celo-ruskou křesťanskou konferenci o problematice HIV/AIDS. Také nás požádal o spoluúčast na této konferenci.
V Moskvě jsme se také zúčastnili konference křesťanských vězeňských pracovníků z celého Ruska. Všichni tito pracovníci přicházejí do kontaktu s lidmi, kteří jsou HIV poz. Při této příležitosti jsme se také setkali s vedoucím biskupem jedné z křesťanských denominací. Požádal nás o spolupráci a semináře  v různých městech.
 
V Moskvě proběhlo setkání s hlavním redaktorem časopisu pro HIV pozitivní lidi v Rusku. Tento muž je členem rady pro vzdělávání při Ministerstvu školství a také pomáhá vytvořit učební materiály pro Pravoslavnou církev v jejich službě HIV+ lidem.
Proběhlo setkání s vedoucí oddělení vnějších vztahů Pravoslavné církve. Tato paní je odpovědná za vypracování programu služby v oblasti HIV/AIDS v celé Pravoslavné církvi.
Uskutečnilo se také setkání s hlavními dvěma biskupy křesťanských denominací v Rusku. Během našich rozhovorů byli silně dotčeni v srdcích a ptali se nás, co mohou jejich církve udělat v dané oblasti. Jejich denominace má 1500 sborů a okolo 300 tisíc členů ve všech regionech Ruska. Domluvilo se, že  jim vyškolíme jejich pastory, vedoucí mládeže, vedoucí rehabilitačních středisek, učitele, sociální pracovníky atd.
V Moskvě se také uskutečnilo setkání s vedoucím biskupem asociace církví panem Rjachovskim. Do této asociace patří 14 různých křesťanských denominací sdružujících na 2000 sborů, některé z nich patří k největším církvím Ruska (některé jednotlivé sbory mají až 3 500 členů).
Pan Rjachovskij byl vybrán vedoucími ostatních protestantských církví za jejich společného představitele v radě prezidenta Putina, ve které jsou zástupci různých církví, k jednání s vládou. Vypracovává projekt sociální politiky církví, který bude předložen parlamentu a vládě, aby vláda viděla, ve kterých oblastech a v jakých hodnotách jsou církve připravené spolupracovat se státem.
 
Pan Rjachovkskij měl velikou radost z tohoto našeho setkání a poprosil nás o spolupráci a požádal o vyškolení nových lektorů . 
V Moskvě jsme se zúčastnili setkání letničních vedoucích biskupů z 89 oblastí celého Ruska. Přitom většina oblastí je větší než naše republika. Každý z těchto biskupů má na starosti několik desítek sborů. Mohli jsme jim přiblížit problematiku HIV/AIDS. Po skončení za námi ihned přicházeli a prosili nás, zda bychom k nim přijeli a v hlavních městech různých oblastí Ruska uspořádali semináře pro jejich pracovníky. Domlouvali jsme si konkrétní termíny našich seminářů.
I zde na této biskupské konferenci se naše semináře se setkaly s velikým ohlasem. Byli jsme požádáni, abychom uspořádali seminář také pro vedoucí duchovní pracovníky, kteří pracují ve věznicích. Byli jsme přizvaní na jejich celo-ruskou konferenci.
Také jsme byli požádáni o uspořádání semináře pro 200 vedoucích, kteří pracují v rehabilitačních střediscích pro narkomany. V některých střediscích je až 80% HIV poz. Jedná se vždy o velmi mladé lidi. Skoro všichni z nich mají žloutenku typu C.
 
Dostali jsme žádost, abychom během 1-2 let vyškolili několik set lektorů po celém Rusku.
 
Věříme, že jen s Boží pomocí můžeme naplnit to, co se před námi otevřelo. Bůh nám otevřel tyto veliké dveře a proto věříme, že existuje i způsob, jak tuto příležitost maximálně využít a tím pomoci potřebným lidem. To je naší modlitbou a cílem. Máme pouze pár chlebů a několik ryb, a s nimi máme nakrmit tolik potřebných. Proto jsme začali na tuto výzvu jednat a věříme, že Pán Bůh se o to sám postará.
Vydali jsme jednu knihu od MUDr.Patricka Dixona.  Také jsme vydali pro mládež v ruském jazyku moji a Stuarta Anguse upravenou knížku o prevenci HIV/AIDS. Knihy byly okamžitě rozprodány v různých křesťanských denominacích. Máme na ně již velmi pěkné ohlasy. Kniha pro mládež  se umístila na druhém místě ze všech vydaných křesťanských knih v Rusku.
Během roku se uskutečnil také náš semináře na Ukrajině v Kremenčuku .
Při zpáteční cestě z Kremenčuku jsem se zastavil v Kyjevě, ve sboru, kde jsme měli před několika měsíci  seminář. Zde jsem se dozvěděl, že lektoři z jednoho sboru, kteří se našeho semináře zúčastnili už přednášeli pro více než 10 tisíc studentů. Také se už v místní církvi rozvinula osobní péče o nemocné AIDS. To mne velmi potěšilo, když jsem se dozvěděl, že to co bylo zaseto roste a přináší užitek.
 
V prosinci jsem měl seminář v překrásném křesťanském centru na Ukrajině ve městě Užghorod. Toto centrum zakládal John Mec Farlan. Na semináři byli přítomni křesťané z různých míst Ukrajiny. Byl zde přítomen jeden manželský pár z největšího sboru v Kyjevě. Pastorem sboru je afričan Sandej Adeladza. Oba dva manželé byli HIV poz. Manželka byla těhotná, čekala třetí miminko. Mluvila o tom, jak v tomto velikém sboru je mnoho lidí s HIV/AIDS a oni nevědí jak těmto lidem sloužit, nevědí jak jít do škol a hovořit s mladými lidmi o HIV/AIDS a přinášet jim biblické principy. Právě tito manželé byli pověřeni touto službou a velmi jim leží na srdci služba potřebným lidem s HIV.
Na semináři přednášeli už také lektoři, které jsem školil před rokem v Žitomiru. Hovořili o tom jak jim Bůh  otevřel dveře do mnoha škol ve městě. Za rok mohli oslovit několik tisíc studentů. Také už založili křesťanskou organizaci na Ukrajině a už rozšiřují tuto práci v jiných městech.
Jeden den jsem také přednášel pro 450 studentů vysoké školy. Přednáška se studentům i učitelům velmi líbila.
 
V květnu a říjnu proběhlo školení nových lektorů v Chorvatsku.

Svědectví dívky se kterou jsem se v Rusku setkal:
Můj otec je kazatel. Od malička jsem chodila do církve. Byla to tradiční protestantská církev. Viděla jsem mnoho světskosti.
Lidé se v církvi vzájemně zraňovali a mně se to nelíbilo. Když jsem dospěla, chtěla jsem si žít podle svého. Nepřestala jsem věřit, ale vědomě jsem si vybrala širokou cestu. Stejně tak jako marnotratný syn jsem se vydala hledat štěstí mimo domov. Vydělala jsem si dost peněz, měla jsem auto, byt. Později jsem začala brát drogy. Můj život šel z kopce. Když znáte Ježíše a jdete od něj, tak Vám je těžko. Když neznáte Ježíše, tak nevíte proč máte pusté srdce. Já jsem to ale věděla. Pracovala jsem v Turecku v jednom baru. Jednoho dne tam přišli křesťané a svědčili mi o Ježíši. To se mne velmi dotklo. Vzpomněla jsem si na to jak jsem jako malá holka v 10 letech psala dopis Ježíši. Tam v tom baru jsem činila pokání. Bylo pro mne těžké vrátit se zpět domů. Měla jsem velikou starost abych získala práci. Kdo by vzal dívku, která vystřídala tolik zaměstnání. Nevěděla jsem co mám dělat. Vždy jsem chtěla dělat vše na 100%. Začala jsem hledat práci v křesťanských organizacích. Napsala jsem 30 dopisů. Dostala jsem 29 záporných odpovědí.
Jedna křesťanská organizace mi nabídla práci. Byla to organizace „BABIČKY“ a oni se staraly o děti s nemocí AIDS. Dokud se neseznámíte s lidmi kteří mají AIDS tak si nedokážete představit, co každodenně prožívají. Když rodiče umírají na AIDS,, tak se jejich malé děti o tyto nemocné rodiče starají. V rodině může mít přitom onemocnění AIDS několik lidí.
Když někdo umírá na rakovinu. Není problém poprosit souseda, aby vám s něčím vypomohl. Ale když máte AIDS, tak už to problém je. Sousedi se Vás straní, bojí. Děti to prožívají velmi emocionálně. Proto vznikla tato organizace „Babičky“ a ta se stará o děti i o rodiče, kteří mají AIDS.
Dobrovolníci navštěvují tyto rodiny. Doprovázejí  děti do školy a ze školy, hrají s nimi fotbal, chodí do Mc. Donaldu. Navštěvují s nimi rodiče v nemocnicích. Mnozí rodiče, kteří mají AIDS si chtějí odpočinout. Oni vědí, že za nima přijdou dobrovolníci a pomohou jim s dětmi. Pro tyto nemocné to mnoho znamená. Děti, když vidí, jak jim rodiče umírají – prožívají těžké období. Našim úkolem je potěšení, povzbuzení, sdílení a nesení. Cílem není tyto lidi soudit, ale pomáhat jim. Starala jsem se např. o rodinu. Maminka i otec byli HIV poz. měli tři děti. Dvě děti měli také HIV. Já jsem jim pomáhala, potěšovala a budovala vztahy.
Bible Lukáš 6,31
Lidé s nemocí AIDS jsou často nesoběstační a stydliví. Pro maminku je velmi těžké si připustit, že už nemůže to, co dříve lehce zvádala. Jako např. uklízet, mýt nádobí apod. Někdy si ta maminka potřebuje vypít čaj a s někým popovídat. Mnoho rodin, kterým jsme pomáhali vypadaly zdravě. Když ale přicházely problémy, byli jsme jim nablízku. Mnozí křesťané mají moc práce a nemají čas věnovat své 3- 4 hodiny týdně návštěvám. Měli jsme dobrovolníky ze všech církví. Tyto dobrovolníci navštěvovali své rodiny.
Mat 25,34-36
Přicházet a pomáhat lidem s AIDS není těžké. Jestliže máte srdce jako Ježíš, budete to dělat s radostí. Budete plakat s plačícími a radovat se s radujícími. Je to výsada. Byla jsem velmi ráda, když se děti ke mně tulily a důvěřovaly mi.
Bylo mnohem víc žádostí o naši pomoc, než jsme mohli poskytnout. Chyběli dobrovolníci.
Před třemi lety jsem dostala pozvání jet do Ruska a navštívit jedno centrum pro narkomany. Mnozí z nich mají AIDS. Tato návštěva v Rusku se mne velice dotkla. Věděla jsem, že zde budu jednou sloužit. Když jsem se vrátila domů, tak jsem se za to modlila. Po dvou letech jsem se do Ruska vrátila. Našla jsem si zde muže a nyní společně zakládáme křesťanské rehabilitační středisko v Rusku pro narkomany.
 
2004
 
V květnu se uskutečnila další má cesta do Ruska.  Cílem této cesty byly přednášky a semináře o problematice HIV/AIDS v křesťanských sborech na jihu Ruska.
 
Z Prahy jsem letěl do Moskvy a odtud do Rostova n.D.  Zde jsem se setkal s Markem Slánským, který přijel o něco dříve, aby zde připravil semináře. 
První náš seminář proběhl v Rostovu n.D. ve velkém sboru, který má asi 1500 členů. Pastorem zde je otec 8 dětí. Má velmi široké srdce a je znát, že má veliké pastýřské obdarování pracovat s lidmi. Společně s Markem jsme u něj bydleli.
Dva dny od rána 9 hodin do 22 hodin večer jsme měli semináře pro vedoucí dvou rehabilitačních středisek pro narkomany, vedoucí mládeže a lidi, kteří by se chtěli zabývat touto problematikou prevence HIV na školách a péči o nemocné.
Setkali jsme se s jednou ženou , která společně se svým mužem pracuje ve středisku pro narkomany. Vyprávěla nám svědectví, jak byl u nich uzdraven jeden chlapec z AIDS.
Po skončení semináře jsme se večer přesouvali vlakem do Krasnodaru.
V Krasnodaru je jeden z největších protestantských sborů v Rusku. Mají 3500 členů. Jen hudební skupina má asi 80 – 100 zpěváku. Již několik let žádají o povolení ke stavbě svoji vlastní modlitebny a místní úřady jim v tom zabraňují. A tak se scházejí v zimě i v létě ve velikém cirkusovém stanu. Ve stanu už 70 tisíc lidí odevzdalo život Pánu Ježíši Kristu. Sbor si chtěl zakoupit půdu, kde může být stan postaven, ale i to jim není dovoleno. Jen za pronájem platí měsíčně nepředstavitelně mnoho peněz 100 tisíc Kč.
Všechna kázání se natáčejí na video. Ve sboru mají nahrávací audio a video studio. Vydávají také dvakrát měsíčné své noviny.
Dva dny jsme tam měli od rána do večera semináře. Jeden seminář jsme měli pro mládež. Město Krasnodar má asi 700 tisíc obyvatel a je zde asi 6 tisíc HIV poz. lidí. V církvi ještě nikdy nehovořili o této problematice HIV/AIDS. Snažili jsme se jim přiblížit tuto problematiku a motivovat je k prevenci na školách, službě nemocným AIDS a předat jim potřebné informace a materiály. Tento sbor má veliký vliv na celou oblast i církev v Rusku. Vedoucí celé denominace biskup Okara, který je nyní v Moskvě byl pastorem právě v tomto sboru.
 
S Markem pro nás byla veliká výsada sloužit v tomto sboru, kde slouží mnoho jiných známých kazatelů z celého světa. Dobrořečíme Bohu za jeho milost a zprostředkování tohoto semináře. Naším přáním a modlitbou je, aby tato místní církev vzala tuto problematiku HIV/AIDS vážně a měla velký vliv na omezení šíření HIV v Rusku a pomáhala nemocným lidem, dala jim naději a jistotu záchrany v Bohu. Naše semináře se nahrávaly na audio a videokazety. Věříme, že i pomocí těchto nahrávek se tato práce může dále rozšířit i k lidem z jiných oblastí. 
Pro mne bylo velmi povzbudivé vidět tak veliké sbory, které ještě před několika lety měly jen několik málo členů. Tak velmi bych si přál, aby tomu bylo i v ČR.
xxxxxxxxxxxxxxxxx
V říjnu jsem navštívil Bělorusko a Rusko.
Z Prahy jsem cestoval celý den vlakem do Minsku. Ve 23:00 večer mne na nádraží čekala paní  Larisa, která mne dovezla na ubytovnu. Následující den ráno přijel z Moskvy Marek Slánský a hned jsme přednášeli pro 40 lektorů a vedoucích církevních pracovníků. Náš seminář se konal v největším sboru letniční církve, který má 1800 lidí. Mají zde také biblickou školu. Manželka místního pastora je vedoucí křesťanské organizace. Tato organizace má více než 250 lektorů, kteří přednášejí na školách po celém Bělorusku o ochraně nenarozeného života a také o různých závislostech. Náš seminář se jim velmi líbil a byli jím povzbuzeni. Byli jsme rádi, že jsme se setkali s klíčovými lidmi a naše informace, které jsme jim mohli předat, se tak rychle dostanou ke všem jejich lektorům, kteří již přednášejí na školách. Jeden den jsme také přednášeli ve velikém kulturním domě, kde se sešlo asi 1200 studentů z 22 škol Minska. Reakce studentů i učitelů byla stejná jako u nás, posluchači byli osloveni a moc se jim naše přednáška a prezentace líbila. Po přednášce za námi přišlo několik studentů a učitelů, kteří nám děkovali. Ještě jsme měli možnost přednášet na jedné střední škole. V jednom z večerů jsme sloužili na setkání křesťanské mládeže pro 500 studentů. Dostali jsme pozvání, abychom vystoupili na celostátním setkání křesťanské mládeže.
V neděli jsem kázal v nejstarším běloruském letničním sboru, na bohoslužbě bylo asi 250 lidí.
 
Celou noc jsme pak cestovali z Běloruska vlakem do Moskvy, kde nás hned od rána čekal další seminář pro misijní pracovníky z Baptistické církve. Seminář se konal ve stejném sboru, ve kterém měl už dříve seminář Marek. Byli zde přítomni i lékaři a spolu s námi přednášeli. Na seminář přijeli lidé z různých měst, tak, jak je to v Rusku obvyklé. Vždy velmi oceňuji jejich obětavost jet třeba 600 km vlakem, aby si mohli zúčastnit našeho semináře.
 
Navštívil nás také pořadatel připravované křesťanské konference o AIDS, která se bude konat na popud prezidenta Putina v Moskvě. Bude to první setkání zástupců ministerstev a vedoucích všech církví nad problematikou AIDS. Na této třídenní konferenci by měl být také přítomen ministr zdravotnictví, ministr školství, ministr sociálních věcí a pak také vedoucí biskupové všech církví - pravoslavní, baptisté, letniční, charizmatici, evangelíci, katolíci atd., celkem asi 60 zástupců. Dostali jsme s Markem Slánským pozvání, abychom tam vystoupili.Vědí o nás, že jsme v Rusku už v mnoha městech vyškolili několik set lektorů, kteří už přednášejí a všude mají otevřené dveře do škol, věznic, nemocnic. Bylo nám sděleno, že první den na této konferenci všichni biskupové dostali na svůj příspěvek max. 5-10 minut, jediný ministr zdravotnictví a my „ACEŤÁCI“ jsme dostali na svou prezentaci 20 minut. Další dva dny této konference se bude u kulatých stolů diskutovat především o prevenci, péči o nemocné, práci s narkomany a hlavně o tom, co církve mohou nabídnout společnosti. Lidé na vládní úrovni si již uvědomují, že církve opravdu potřebují k tomu, aby jim pomáhaly zvládnout tuto oblast a zastavit tak šíření AIDS. Světské organizace jsou obecně velmi zkorumpované. Jsem moc rád, jak nám Pán Bůh otevírá i takové dveře.
Náš seminář Moskvě probíhal v moc pěkné atmosféře. Lidé s vděčností a otevřeným srdcem přijímali to, o čem jsme se s nimi sdíleli.
Hned 2 hodiny po skončení semináře jsme už byli zase ve vlaku a cestovali celou noc do Jaroslavy. Zde jsme se zúčastnili dalšího dvoudenního seminář pro budoucí lektory z evangelikálních církví. Na seminář nás pozval pastor jednoho menšího sboru, který četl naše brožury, které jsou již přeložené do ruštiny a také v Rusku vydané. Naše knihy se mu velmi líbily a hned volal Markovi, zda bychom mohli přijet do Jaroslavy je seznámit s nebezpečím nemoci AIDS. Tento pastor celý seminář otevřel a nabídl i ostatním církvím. Hlavním pořadatelem semináře se stal největší sbor, který má asi 1500 členů. Jeho místní pastor je současně i biskupem celé oblasti. Semináře se zúčastnilo více pastorů z jiných měst a sborů, účastníci semináře byli velmi vděčni. Dozvěděli jsme se, že někteří z nich pomáhají několika sborům v Gruzii. S nadšením nám řekli, jak by si velmi přáli, aby i v Gruzii mohly proběhnout naše semináře.
 
Věřícím v Jaroslavy je znemožněno se shromažďovat ve větší budově a tak se schází v místnosti asi pro 250 lidí, proto jsou bohoslužby v neděli 6x a v sobotu 2x. Po skončení našeho semináře jsme se osobně mohli zúčastnit jedněch bohoslužeb. Prožili a zakusili jsme moc příjemný a požehnaný čas v radostném uctívání a pak nám sloužila misionářka z Kanady. Pán Bůh si ji velmi používá skrze svědectví Božího slova a v oblasti uzdravování nemocných. Velmi jsme si s Markem vážili ušlechtilého postoje pastora, který nás pozval na tento seminář ale pak jej nabídnul i jiným denominacím a nakonec byl celý čas v ústraní. Byli jsme moc rádi, že jsme s ním mohli trávit společné chvíle v jeho rodině a dozvěděli se více ze života jeho sboru.
 
Po večerním shromáždění nás čekala noční cesta vlakem do Moskvy a mě pak celodenní cestování přes Ukrajinu domů. Byl to pro nás s Markem opravdu náročný čas, domů jsem se vrátil velmi unavený nočními přesuny a nabitým programem, ale jsem vděčný Bohu za Jeho ochranu a péči. Jsem rád, že jsem se zase mohl vidět s Markem Slánským a společně jsme se mohli povzbudit. Vidím, jak si jej Pán Bůh čím dál tím více používá na své vinici v Rusku.
Oba dva máme naději, že ti lidé, kteří se zúčastnili našich seminářů, půjdou do škol a budou předávat mladým lidem biblické principy a Bůh si některé z nich použije k tomu, aby sami školili jiné lektory a stali se Božími nástroji. Máme již mnohá svědectví z různých měst Ruska a Ukrajiny o tom jak Bůh si mocně používá námi vyškolené lektory a jak se jim otevírají dveře do škol, nemocnic, věznic a také jak mohou pomocí této činnosti zvěstují evangelium.
Poznámka: Jeden muž z Jaroslavy dva týdny po našem semináři už sám přednášel na několika školách v Gruzii.
2005
Společně s Jiřím Preisem, Františkem Krampotou a Marek Slánským jsme se zůčastnili mezinárodní konference v Entebe v Ugandě.
 
Také jsem přednášel v několika městech v Rusku, na Ukrajině - 2x v Kyjevě, 2x v Užghorodu,
V únoru jsme spolu s Františkem vyučovali na semináři v Kyjevě na Ukrajině.
Společně tu s námi přednášel Anatolij a Viktorie ze Žitomiru a také Lena (HIV poz. mladá žena) Na semináři byla ¼ lidí HIV poz. Slyšeli jsme několik velmi pěkných a smutných svědectví lidí HIV poz. Byla zde také přítomna paní z Min. školství, která má na starosti prevenci HIV/AIDS. Velmi se ji náš seminář líbil. Lena nám říkala o nových skutečnostech, které nastaly po příjezdu z Konference v Ugandě. Vyprávěla o práci týmu lidí, který se vytvořil v největším sboru v Kyjevě, kde je pastor Sandei Adeladzha. (sbor má asi 15 tis.členů) Na semináři jsme se setkali s některými lektory, které vyškolil Anatolij. Bylo pro nás velikou radostí slyšet zprávy z jejich měst a jak už slouží na školách, navazují kontakty s lékaři AIDS center apod.
 
V květnu jsme společně s Františkem jeli autem na Ukrajinu. V konferenčním středisku v Užghorodě jsme měli semináře o HIV/AIDS. Na tento seminář přijelo 20 lidí z různých měst. Někteří z nich jeli na náš seminář 28 hodin vlakem. Setkali jsme se tam také s několika námi známými lidmi, kteří už byli vyškoleni v minulosti. Vyprávěli nám o tom jak se jim otevřeli v jejich městech dveře do škol. Lektoři v Rusku a na Ukrajině jsou velmi odhodlaní. Okamžitě se snaží vše uvést do praxe. Vidí naléhavost situace a problematiku HIV/AIDS a ihned jdou do škol a přednášejí. Mají jinou mentalitu, než je tomu v ČR. Když se pro něco nadchnou a získají, tak je nic  nezastaví a nikdo je neodradí. Jsou také velmi obětaví.
Dostali jsme další pozvání sloužit na Ukrajině.

Kazachstán a Tadžikistán.
Na začátku cesty jsem měl veliké problémy s pozváním, letenkou a vízi. Vše nasvědčovalo tomu,, že nebudu moci odjet. Letenky a pozvání do Tadžikistánu jsem obdržel několik hodin před odletem. Cesta byla ale už bez problému. Hned po příjezdu do Dushanbe v Tadžikistánu jsem se setkal s Markem Slánským. Společně jsme zde měli seminář pro jednu křesťanskou organizaci. Na semináři byli účastníci z 10 různých organizací. Tadžikistán je muslimskou zemí. Dushanbe se nachází několik desítek km od Afghanistánu. Ženy zde chodí zahalené od hlavy až po kotníky. Tadžikistán patří mezi velmi chudé země. Dozvěděli jsme se, že někteří účastníci semináře budou z muslimských organizací. Hned po příjezdu jsme se zajímali o místní poměry a zvyklosti. Chtěli jsme vědět informace , abychom tomu pak mohli přizpůsobit naše semináře tak, aby byly k užitku a abychom nikoho nepohoršili. Také jsme potřebovali znát jak dalece můžeme mluvit o křesťanských hodnotách. Muž který nás pozval a organizoval tento seminář byl věřící lékař. Velmi milý a veselý člověk. Celý seminář probíhal ve velmi pěkné atmosféře. Všem účastníkům se náš seminář líbil. Na semináři byli vedoucí různých organizací. Někteří z nich byli psychologové, lékaři, epidemiologové apod. Na konci semináře nám velmi děkovali. Při loučení nám lékař řekl, že to byla jejich první konference, kde se setkalo tolik zástupců různých organizací.
Tadžikistán byl jedna z nejchuších zemí, které jsem navštívil. 90% území tvoří překrásné hory některé mají přes 7 tis.m.n.m. V létě zde jsou tropické teploty. V zimě kruté mrázy.
 
Poznámka: Mnohokrát jsem už navštívil Rusko, Ukrajino. Ve všech zemích jsme vždy s Markem sloužili zdarma. Nikdy jsme nežádali peníze na naše cestovní výlohy.  Častokrát jsem neměl žádné peníze na letenky. Naučil jsem se dělat kroky víry, někdy jsem si na zakoupení letenky půjčil a krátce potom jsem dostal peníze od různých dárců, jednotlivců, sborů. Prožívám to, že Bůh zabezpečuje a pomáhá i v této oblasti.
 Nejvíce se mne dotklo, když jsme odjížděli z Dushanbe - tak za námi přišel jeden křesťan, děkoval za naši službu a řekl, že to bylo pro všechny účastníky velkým požehnáním a hodně přijali a pak nám sdělil, že i oni by nám chtěli požehnat a velmi rádi by nám zaplatily letenky. To byl šok. Nejchudší země a oni nám chtěli zaplatit nejdražší letenky, které jsem kdy kupoval. A pak také řekl: My jsme chudí, ale my se učíme dávat. To je biblický princip. Tak tenhle postoj mne skutečně zasáhl. To byla lekce života. S Markem jsme se domluvili, že od nich vezmeme požehnání tím způsobem, že nám přispějí na letenku z Tadžikistánu do Kazachstánu, kam jsme zrovinka odlétali do města Alma-Aty. Věřím, že jim Bůh za tento postoj požehná a oni budou hojně sklízet to co rozsévají.
 
Kazachstán je také muslimskou zemí, ale bylo vidět, že se jedná už o jinou kulturu než v Tadžikistánu – více evropskou. Kazachstán má 15 mil. obyvatel a je zde více než 5 tisíc lidí HIV poz.
Zde jsme přednášeli pro křesťany. Bylo pozváno 30 místních církví. Naše lekce byly předem přeloženy už do Kazachského jazyka a také už jsme zde měli přeloženou knihu od Patricka „Aids a Ty.“  I zde se jim náš seminář líbil. Byli jsme si vědomi toho, že tato návštěva je rozséváním a máme také naději, že to co bylo zaseto vzroste a přinese užitek. S Markem Slánským jsme také navštívili sbor, který má 5 tis. členů. Mluvili jsme tam také s manželkou místního pastora a představili ji službu.  Její muž – hlavní pastor církve byl v zahraničí.
S Markem bylo pro nás velikou výsadou sloužit v těchto muslimských zemích. Velmi nás to vyučilo a také obohatilo.
 
Když jsme ještě byli v Alma Atě, tak nám volali z  hlavního města Kirgizie z Bisheku. Dozvěděli jsme se, že by se velmi rádi s námi setkali. Zjistili jsme, že ČR má bezvízový styk s Kirgízií a nepotřebujeme na návštěvu vízum. Markovi se podařilo vyměnit letenku a z Alma-Aty odjel taxikem z Alma-Aty ihned do Bisheku, kde měl bleskově domluvený seminář pro místní křesťany. Vedoucím křesťanské organizace, která nás tam pozvala je zasloužilý umělec a ředitel národního divadla.  
 
2006
V roce 2006 jsem přednášel spolu s Františkem Krampotou a Markem Slánským na seminářích na Ukrajině – Kyjevě. V Estonsku v Tartu.
Poznámka: řádové sestřičky z ČR bude doplněno.
 
2007
 
Setkání ve Slovinsku,
 
Maďarsko – Budapešť, přednášel jsem v několika městech v Polsku, Slovensku
 
2008
 
V lednu jsem se zúčastnil mezinárodní křesťanské konference ACET Aliance v Entebe v Ugandě. Na konferenci bylo 160 delegátů z třicet pěti zemí včetně České republiky, Slovenska, Ruska, Ukrajiny… Byl zde prostor k neformálním rozhovorům a svědectvím o tom, jak se rozvíjí služba po celém světě. ACET expanduje po celé subsaharské Africe i ve střední Asii a za poslední tři roky vzniklo deset nových poboček.  Během 2 dnů jsem mohl také navštívit několik projektů.  Na konferenci hovořili zástupci z Afriky, Evropy a také Asie. Během konference probíhalo několik worshopů na různá témata. Nejvíce na mne zapůsobilo setkání s křesťany z Číny a jejich vyprávění. Byl zde čas ke sdílení o tom, jak se rozvíjí služba prevence i péče o HIV pozitivní v různých zemích. Jeden večer jsme prezentovali pomocí zapalování svíček, jak se práce z ČR  – rošířila na Slovensko, pak do Ruska, na Ukrajinu, Běloruska, Kazachstanu, Tadžikistanu, Chorvatska, Slovinska a ještě do jiných zemích. Na začátku toho byl jen mladý manželský pár, který věrně sloužil v ČR. Stuart se Sárou Angus  kteří sloužili mezi mládeží na školách v ČR a po několika letech práce odjeli a neviděli žádné ovoce. Ale to co zaseli přineslo velikou úrodu.
   
V současné době
Česká republika: osloveno přes 900 tis. studentů
 
UkrajinaBylo vyškoleno 4 500 lektorů z nich je 460 aktivních lektorů, kteří přednášejí v 80 městech,  a 23 oblastí. Bylo osloveno přes 400 tis. studentů.
 
Ruskovíc než 400 lektorů, v roce 2004-2008,  osloveno přes 400 tis. studentů
 
Marek Slánský založil a je vedoucím ACET v Rusku. Lektoři zasahují obrovské území. Z Marka se stal odborník na problematiku AIDS v zemích bývalého sovětského svazu. Má veliký přehled. Navštívil mnoho rehabilitačních středisek pro narkomany, navštívil mnoho zemí.
  
Jeho službu podporuje nyní několik zahraničních nadací a tato služba je velmi úspěšná a nadacemi velmi dobře hodnocena. Marek je zván různými humanitárními organizacemi jako mezinárodní poradce. Patrick Dixon o něm říká, že málo který pracovník a poradce UNAIDS má takový přehled a znalosti o problematice HIV/AIDS jako On.
 
2008 a 2009  pokračování
 
Několikrát jsem během roku 2008 a 2009 soukromě navštívil Polsko a měl také semináře v Estonsku. Tyto semínáře byly na školách a také pro věřící z různých církví – pastory a vedoucí mládeže. Snažil jsme se jim přiblížit tuto problematiku a motivovat, aby se stali spolu odpovědni za to, jak se HIV bude šířit v jejich zemi. Mám naději, že ti lidé, kteří se zúčastnili semináře, půjdou do škol a budou předávat mladým lidem potřebné informace a Bůh si některé z nich použije k tomu, aby sami školili jiné lektory a tato práce se rozšíří . V Polsku a Estonku je velký počet HIV pozit. Navázal jsem zde některé kontakty. Byl jsem rád, že posluchači byli osloveni a uvědomili si tu hrůzu a nebezpečí, které hrozí mladým lidem. Semináře a přednášky se jim líbily.

Během roku jsem také několikrát soukromě přednášel také na školách a různých křesťanských akcích na Slovensku v Partizánském, Košicích, Žilině, Skalici, Holíči, Myjavě, Bánské Bystrici, Zvolenu apod.

Prožívám povolání i nadále sloužit potřebným v zahraničí. Jsem vděčný za všechny dárce a jejich finanční podporu, která mi umožnila uskutečnit tyto zahraniční cesty do Estonska, Polska a na Slovensku.
 
2010

Estonsko - města Tallin a Tart

Na konci února 2010 jsem se vydal společně s řádovou sestrou Vojtěchou  do Estonska. V Tallinnu jsme po příletu navštívili sestru  Mary. Má 87 let a vypadala jako pohádková babička. Velmi milá a neustále se usmívající řádová sestra. Dozvěděl jsem se, že je z Ameriky. Byla šedesát let na misii ve Finsku a nyní žije už sedm let v Estonsku. Sestra Vojtěcha mi vyprávěla, že Mary je autorkou speciálního výukového programu pro děti v angličtině a vyškolila již mnoho učitelů. Nejprve jsem přednášel na velmi prestižním gymnáziu v Tallinnu na téma „O nemoci AIDS, sexu, lásce a věrnosti“. Překládal Jaanus Keernik z Estonska, který už několik let žije v ČR. Studenti i učitelé pozorně naslouchali. Ve škole je 1200 žáků, 200 učitelů a externistů. Škola má velmi dobrou pověst a vysoký kredit. Probíhá zde i výuka pro nevidomé a postižené děti. Jsou také zaměřeni na divadlo a výuku hudby. Další den jsme přednášeli pro studenty zdejší ZŠ. Po přesunu autobusem do 180 km vzdáleného města Tartu jsme měli besedu v dětském domově.Dozvěděl jsem se, jak zde před několika lety křesťané začínali pracovat s dětmi na ulici a jak se domov začal rozrůstat. Sestra Vojtěcha mi vyprávěla otřesné příběhy několika dětí, jak byly zachráněny a zázračně proměněny jejich životy. Ty z dětí, které prošly tímto domovem, již mají své byty, založily své rodiny a jsou z nich slušní lidé. Moc pěkně se mi zde přednášelo. Bylo tady opravdu krásné rodinné zázemí. Přednášel jsem už v ČR v mnoha dětských domovech, ale v tomto křesťanském domově v Estonsku byla jiná atmosféra.

V Tartu žijí tři řádové sestry z Čech a jedna ze Slovenska. Estonsko patří mezi ateistické země a sestřičky zde před více než 10 lety založily křesťanskou základní školu. Pán Bůh těmto sestrám v Estonsku velmi žehná. Mohl jsem vidět, jak Boží dílo roste. Před lety začínaly v malé budově. Dopoledne učily ve škole, odpoledne ve sborovně bydlely a také zde spaly. Pak dostaly nabídku ke koupi domku, který stojí nedaleko původní školy. Sestry neměly peníze, ale udělaly krok víry a domek koupily. Dnes už je zaplacen a v tomto domě již bydlí. 

Každý rok o prázdninách ve škole přistavěly další třídy. Dnes mají 260 žáků. Škola zde má veliký kredit a vychovává děti v křesťanských hodnotách. Sestra Vojtěcha mi během cesty v letadle řekla, že před více než rokem dostaly nabídku odkoupit nedaleko od jejich základní školy další domeček.

 

Když jsem tam přijel a uviděl ho, málem jsem omdlel. Byla to obrovská budova, dříve sanatorium. Sestry z toho „domečku“ vybudují velké gymnázium pro žáky, kteří ukončí jejich základní školu, a také zde bude mateřská školka. Sestry neměly na domeček peníze, ale rozhodly se pro další krok víry a podepsaly kupní smlouvu. Cena byla 1 800 000 EUR = 45 mil. Kč. V době finanční krize jim původní majitelé oznámili, že pokud domeček splatí do určitého data, tak jim ještě dají slevu 500 tis. EUR = 12 mil. Kč. Nyní už je budova téměř zaplacena. (Mnozí se mylně domnívají, že peníze byly z Vatikánu.) Sestry měly budovu ihned k dispozici. V budově je už nyní církevní mateřská škola a také státní škola pro nevidomé děti. Tyto sestry konají úžasnou práci. Jsou pro mne velikou inspirací.

       

Věřím, že to, co bylo při této cestě v Estonsku zaseto, může přinést mnohem větší úrodu. Přednášky byly také natočeny na kameru a mohou se tak dostat i k jiným lidem. Po přednáškách jsme studentům rozdávali letáčky o problematice HIV/AIDS a partnerství z Brněnské tiskové misie, přeložené do estonštiny. Studenti i učitelé si tyto letáčky brali a hned si je pročítali. Chtěl bych touto cestou velmi poděkovat Brněnské tiskové misii za nezištnou pomoc při tisku těchto letáčků. Během více než 15 let přednáškové činnosti na školách jsem jich mohl rozdat studentům už několik tisíc. Věřím, že tato služba není marná a že Bůh i skrze letáčky zachraňuje a proměňuje životy. Děkuji za dlouholetou a věrnou spolupráci

Zpráva z cesty na Ukrajinu

V březnu jsem společně s malým týmem bratří a sester z Církve bratrské navštívil Ukrajinu. Několik hodin před odjezdem u nás napadlo hodně sněhu. V den odjezdu jsem pocítil velikou bolest v krku. Znejistěl jsem, zda budu moci vůbec přednášet. Během let jsem zjistil, že se někdy jedná o duchovní útoky nepřítele, který chce překazit službu. Cesta byla dlouho předem domluvena. Ráno jsme se pomodlili za uschopnění a vyrazili. Byl jsem přizván, abych několikrát přednášel o problematice HIV/AIDS v romském táboře v Mukačevě, kde žije 5 tisíc Romů. Byl to pro mne velmi silný zážitek setkat se s věřícími Romy na Ukrajině. Žijí zde v neskutečných podmínkách, v chudobě, bez topení, nemají koupelnu. Byla zima, děti běhaly bosky a v tričku. Poznal jsem velmi vzácného kazatele Michaila Balko, Ukrajince, který vyprávěl jak před 25 lety dva mladí kluci, jednadvacetiletý Sergej a o něco starší Michail, začali sloužit v romském táboře, kde žilo necelých 5 000 Romů. Tito Romové žili v zoufalých podmínkách, bídě, beznaději, odmítnutí, ale hlavně bez Boha. Pastor Michail nám vyprávěl co vše pří této službě Romům prožívali. Ještě donedávna se stávalo, že bylo velmi nebezpečné, když se někdo z bílých odvážil vstoupit na romské území.
 
Skromné začátky služby mezi Romy Bůh rozvinul v obrovské dílo. Po celou dobu 25 let bratr Michail se svou ženou Věrou věrně slouží Romům. Nyní zde je kazatelem velkého sboru „Církev živého Boha“.  
Bratr Michail mne požádal, abych je seznámil s problematikou nemoci AIDS. Hovořil o tom, že jakmile by se virus HIV dostal do jejich tábora, tak by mnoho lidí zemřelo. Je běžné, že se děvčata vdávají ve 12 letech. Co mne velmi překvapilo byla informace, že i když se děvčata brzy vdávají, tak manželství nerozvádí. Někteří Romové jsou drogově závislí, také často nemají práci. Během vyprávění jsem poznával naprosto jinou mentalitu romského národa. Evangelium se zde rychle šíří a mění životy, zakládají další křesťanské sbory, mají překrásné chvály.
Přednášel jsem ve sborovém domě a také v jejich modlitebně. Byla hrozná zima, nikde se netopilo. Chlapi seděli v tričkách, děti jen nalehko. Já jsem měl na sobě zimní bundu, kulicha. Bylo mi trapně. Tak jsem si odložil bundu a přednášel ve svetru. Do maďarštiny mne překládal bratr Juro. Jsem moc rád, že jsem mohl místním věřícím lidem předat informace o problematice HIV/AIDS. Bylo cítit znát, že to je velmi potřebné. Měl jsem zde několik rozhovorů a vedoucí mládeže mi vyprávěl o několika případech, kdy několik chlapců už zde zemřelo na AIDS. Mezi nimi byl i jeho vlastní starší bratr.
 
Jeden den jsem také přednášel na střední škole v Mukačově. Zde mne překládala sestra z Ukrajiny, která se provdala do Čech. Přednášelo se mi moc pěkně a studenti i učitelé také moc pěkně reagovali.
 
Navštívili jsme také křesťanské shromáždění v táboře Vělikije Lučki. Duchovním správcem zde je Kolja Lakatoš. Kolja nám ukázal křesťanskou školu, kterou zřídili z druhé strany modlitebny. Jejich romské děti zde chodí do školy a mají velmi dobré výsledky. Kolja hovořil, že investice do dětí je jejich budoucnost a mohou přinést velikou změnu. Také hovořil o tom, že nikdo v táboře nemá sprchu a tak chtějí na jejich církevním pozemku vybudovat budovu, kde by se mohli lidé mýt, sprchovat a také by zde měli kadeřníka. Přátelé z týmu, kteří tam byli se mnou a kteří sem pravidelně jezdí již několik let hovořili o tom, jak je pro ně radostí vidět, že jejich finanční podpora nese dobré ovoce a mohou vidět, jak se mění životy lidí. Já jsem si uvědomil, jak někteří bratři a sestry ve vzdálenosti jen „několik málo kilometrů dále“ žijí ve velmi chudých poměrech a jak potřebují pomoc. Uvědomil jsem si, že často křesťané pomáhají v Africe, v Indii, kde je veliká chudoba, ale zde jsem si uvědomil, že na Ukrajině to mají v Zakarpatí ještě o něco horší než v Africe a v Indii. Mají zde navíc velikou zimu a mráz. Podmínky k přežití jsou velmi nesnadné. Myslel jsem na to, jak se myjí, když nemají koupelnu ani sprchu a když jsme projížděli táborem, viděl jsem, jak se v té zimě koupou nazí v řece. Jak přečkají mrazivé dny v prosinci, lednu a únoru – to si již nedokážu vůbec představit. Dodnes se mi vybavují jejich radostné tváře. Bůh proměňuje životy. Velmi mě tato návštěva romského tábora zasáhla. Každému bych přál, aby navštívil toto místo, kde se scházejí romští křesťané a chválí Boha. Cesta do afriky nebo do Indie je velmi drahá a nákladná. Mukačevo se nachází jen 60 km od Slovenských hranic a není ani zapotřebí vízum. Toto společenství křesťanů zde podporuje několik desítek sirotků. Děti sem přicházejí a mají jediné teplé jídlo denně. Jsem vděčný Bohu za uschopnění, že jsem mohl tuto cestu na Ukrajinu absolvovat a vše odpřednášet. Při zpáteční cestě autem zpět do ČR jsem úplně přišel o hlas. 
 
 2011
V roce 2011 jsem navštívil a přednášel v několika městech na Slovensku. V  Bratislavě, Partizánském, Nitre, Prešově, Skalici, Holíči, Myjavě. Na Slovensku se mi vždy moc pěkně přednáší.
Také jsem měl semináře a přednášky v několika městech v Polsku.
Navštívil jsem také několik měst na Ukrajině.

 
Zpráva z jedné cesty na Ukrajině.
V říjnu jsem byl přizván, abych na jedné misijní škole na Ukrajině měl seminář pro budoucí misionáře o prevenci a léčbě HIV/AIDS. Společně s malým týmem z Ostravské Charity jsme podnikli 15 ti hodinovou cestu autem. Přátelé z Charity mě a moji překladatelku Irynu vysadili na jedné misijní škole a druhý den pokračovali v cestě ještě několik set kilometrů dále, aby navštívili několik míst a projektů, které tam podporují.
Na našem semináři byli studenti z devíti zemí. Z Litvy, Lotyšska, Ruska, Ukrajiny, Polska, Estonska, Běloruska a také jeden chlapec z Čech. Studenti byli z různých denominací. Měl jsem obavy z té různorodosti, a také z toho jak přijmou tento seminář…  Když začaly chvály, místnost naplnila Boží sláva a přítomnost. Naše obavy zmizely. Měl jsem zde seminář o problematice HIV/AIDS a hovořil také o tom, jak mohu jít budoucí misionáři do škol a jak se mohou věnovat prevenci. Studenti z této misijní školy budou vysláni v malých týmech na misie do různých míst a zemí. Měl jsem zde také několik pastoračních rozhovorů. Semináře se také zůčastnilo několik klientů ze dvou křesťankých rehabilitačních center pro narkomany. Dozvěděl jsme se od studentů, že někteří z nich jsou bývalí narkomani, kteří uvěřili v Boha. Poznali Boží lásku, podstoupili už dříve pobyt v křesťanském středisku pro narkomany a nyní chtějí zvěstovat radosnou zprávu o Boží lásce a chtějí svědčit o tom, co Bůh pro ně udělal. Dozvěděli jsme se s Irynou, že někteří  z nich jsou HIV pozitivní. Slyšeli jsme, svědectví děvčat co si musely dříve vydělávat na svoji drogovou závislost prostitucí. Bylo velmi dojemné slyšet vyprávění, co Bůh učinil v jejich životech a vidět jejich odhodlání, dát sami sebe Bohu a jít na misii, i když jsou HIV poz. Toto setkání a obecenství studentů z různých zemí a denominací nás velmi zasáhlo. Velmi nás zasáhla, přítomnost charizmatických křesťanů katolíků a protestantů na jedné misijní škole. Vedoucí školy byl letniční protestantský pastor (v Izraeli má veliký sbor) a dalším vedoucím byl katolický františkánský mnich. (Pro mnohé křesťany, taková spolupráce nepředstavitelná.)
Mám naději, že ti lidé, kteří se zúčastnili semináře, budou tyto informace předávat mladým lidem v různých městech a národech.

 
 
             Děkuji pramenu milosti.  
 
  PS: Když by někdo z Vás čtenářů chtěl podpořit finančně tuto misijní práci v zahraničí, může tak učinit a může mne osobně kontaktovat.  Email: tomi.rehak@seznam.cz  Budu vděčný za jakýkoliv příspěvek a podporu. Příspěvky použiji jen na výdaje spojené s touto zahraniční misii. Jednotlivé dárce budu rád informovat o tom, jak byly čerpány finance a za jakým účelem.
 

                                                   

na podporu mise v zahraničí

                                                              č. účtu:  43-5132250207/0100        var.symbol  777

 
 
TOPlist